Proč kniha vznikla

Protože touha něco tvořit už se nedala zastavit… objevením mého léty potlačovaného snu, jako kdybych vypustila džina z lahve, který už nechtěl zpět, naštěstí.

Protože i přesto, že náš třetí potomek byl z lásky chtěný, péče o tři děti mě naprosto vyčerpala. Až na dřeň. "Vyhořelá matka", nazvala bych to. Neuhlídala jsem se a ztratila se sama sobě.

A víte, co jsem udělala?

Začala jsem se hledat. Kladla jsem si otázky – co mi dělá radost? Kde můžu načerpat energii? Měla jsem nějaké touhy?

A víte, co ještě? Řekla jsem si o pomoc. A vůbec se za to nestydím, na rovinu, sama bych se v tom plácala možná ještě teď. A to by byla velká škoda, jelikož by příběh Anežky a Nory vůbec nevznikl.

Co byla ta pomoc? Terapeutka, která mě "olupovala jako cibuli", vrstvu po vrstvě… až jsme narazily na mé skryté touhy. A bylo to venku. "Já jsem chtěla psát!" V ten moment jsme obě věděly, že jsme objevily můj zdroj energie, moje poslání.

A pak už to všechno šlo samo… chůva, uklízečka, kancelář a můj čas na psaní.

Co dělal můj muž? Podporoval: "Tak mi řekni, co chceš? Ok, vezmi kalendář a naplánujeme to. Ok, najdi chůvu. Ok, jestli ti to ušetří čas, ať chodí uklízečka."

Tak takhle já se mám… 

Mnozí z vás tuší, že cesta do této etapy života nebyla umetená. A to fakt nebyla – vyhazovala jsem klacky, brodila se bahnem, kolikrát jsem se na křižovatce zvolila špatný směr, padala do "pangejtu".... Ale nikdy, nikdy jsem to nevzdala.

Stejně jako Anežka i Nora taky hledaly tu správnou cestu až do posledního dechu.

Buďte u toho s nimi.